Průvodcem v Bosně
V termínu 28. června až 7. července jsem se po roce opět podíval do Bosny a Hercegoviny. Tentokrát ovšem nikoliv jako turista, ale již jako cestovní průvodce. Přitom to bylo v létě roku 2022 vůbec poprvé, kdy jsem Bosnu a Hercegovinu navštívil a projel autostopem.
Samozřejmě mě ihned první návštěva této země tehdy naprosto uchvátila. Tehdy jsem byl poprvé očarován mostarským mostem, pestrostí kultur v Sarajevu, v Zenici jsem si zaházel na koš s mou kamarádkou a reprezentantkou v bosenském basketbalovém národním týmu, v Banja Luce zas trávil celý týden u bosenské Srbky, Ivany. Bosna mě nepřestává očarovávat i nadále. Nyní však již z pozice jako průvodce.
Vzhledem k tomu, že jsem průvodcem u Cestovní kanceláře Mundo, ihned dalšího léta jsem se jel do Bosny a Hercegoviny zaučovat. Projel jsem si tudíž celou trasu zájezdu, který bych příští rok (jakože letos) teoreticky jel už "na ostro." To se vskutku stalo skutečností. Koncem června jsme s kolegyní Johankou vyráželi s plným autobusem na několikadenní dobrodružství.
Mám doopravdy to štěstí, že mohu dělat práci, jež mě baví na místech, která zbožňuji. Bosna totiž doopravdy patří mezi mé nejoblíbenější státy, které jsem kdy v životě navštívil. V následujících příspěvcích vám představím místa, která v rámci našeho zájezdu navštěvujeme.
Jajce
První zastávkou naší cesty je malebné městečko Jajce, v němž podle sčítání lidu z roku 2013 žilo něco málo přes 8 tisíc obyvatel. Nebudu zde popisovat historii jednotlivých památek, spíše vypíchnu pamětihodnosti, které stojí za to navštívit.
Já v Jajcích zbožňuji dvě věci. Výhled z pozůstatků městské pevnosti ze 14. století je jednou z nich. Na pevnost se, tím, jak jsou Jajce malé, dostanete do 20 minut z jakéhokoliv bodu ve městě. A výhled odtamtud stojí za to. Platí se zde menší vstupné, a pokud jste náhodou studentem, může být vstupné ještě menší.
Ti, kdo mě znáte, tak asi víte, že nepřestávám být fascinován čímkoliv, co je nějakým způsobem spojené s Jugoslávií. A Jajce v rámci Jugoslávie hrály neskutečně důležitou roli. 29. listopadu roku 1943 se zde totiž konalo druhé zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie (AVNOJ), při kterém byl poprvé vyhlášen plán poválečného vytvoření jugoslávské socialistické federace s šesti federativními republikami. V budově, kde se tato konference odehrávala, je dnes i muzeum, kde si můžete o konferenci, Jugoslávii a osobě Josipa Broze Tita načíst spousty nových a zajímavých informací. Doporučuji.
Mostar
Mostar je má láska. Byl vůbec prvním bosenským městem, které jsem při mém stopovacím výletě z léta roku 2022 navštívil. A do dneška jej beru jako svou citovou záležitost. Mostar je hlavně známý pro osmanský Stari most, jenž je od roku 2005 zapsán v UNESCO. V UNESCO je však samozřejmě zapsána jen jeho replika. Původní most přes řeku Neretvu z roku 1567 byl totiž během války v 90. letech zničen jednotkami Chorvatské rady obrany (HVO) a přímý rozkaz ke zničení vydal generál Slobodan Praljak. Ten byl poté mimo jiné odsouzený Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a u soudu v odvolávacím procesu z roku 2017 před zraky všech vypil s největší pravděpodobností roztok kyanidu draselného a později zemřel v nemocnici. To jen taková vsuvka.
Co se týče Mostaru jako takového, zbožňuji jej. Tu pohodu, teplo, kopce všude okolo. Lze samozřejmě cítit rozdělení na dvě části – tedy chorvatskou a bosenskou, což je samozřejmě důsledek války z 90. let. S tím se pojí i graffiti podporovatelů jednotlivých městských fotbalových týmů, které se víceméně dělí v závislosti na etnickém klíči (hlavně tedy Velez Mostar a Zrinjski Mostar). Pouliční umění je v Mostaru všudypřítomné.
V Mostaru se zbožňuji i koupat. Divoká řeka Neretva nabízí v Mostaru mnoho míst ke koupání. Jen však rovnou potvrdím a varuji, voda je nehorázně ledová. Ale v horkých letních mostarských dnech to asi jinak ani nejde.
Staré osmanské centrum města je však v letních měsících plné turistů, a chápu proč by někoho štvalo v těchto místech trávit více času. Možností, jak se zabavit je tak kopec Hum, na němž se nachází bílý katolický kříž. Z Humu máte Mostar jako na dlani. Jen odtamtud tedy přímo bohužel nelze vidět mostarský Starý most.
Málo známým místem k návštěvě je pak partyzánský hřbitov, který se nachází nedaleko červené stezky vedoucí právě na kopec Hum. Já zbožňuji partyzánské monumenty. Při studiu v Makedonii jsem se pokusil navštívit všechny, které se nacházejí na stránkách projektu Spomenik Database. A právě tento hřbitov je na databázi partyzánských monumentů rovněž zmíněn. Stojí za to. Sice je v kompletním rozkladu, ale tak specifickou stavbu člověk nevidí každý den.
Furt v horách
Součástí našeho zájezdu je i několik výšlapů do hor. Ať už v pohoří Prenj (jemuž se přezdívá hercegovské Himaláje), vápencovém pohoří Bukovik či pohoří Bjelašnica nedaleko Sarajeva. Já túry zbožňuju. A tudíž je fajn, že jich je na zájezdu poměrně dost. Krásné výhledy, dobrá společnost, horské koliby s rakijou a dobrým jídlem. Co si více přát? Upřímně mě výšlapové dny baví na zájezdu nejvíce. Ačkoliv se sice ráno nechce vstávat, s tím, že člověk ví, jaká to bude dřina, pak to vždycky na konci dne stojí za to.
Sarajevo
Sarajevo zbožňuji. Kdybych si měl vybrat v jakém městě v bývalé Jugoslávii bych chtěl studovat, asi by na prvním místě bylo právě hlavní město Bosny a Hercegoviny. Tou svou kulturní pestrostí, architektonickými styly, kopci všude okolo je neskutečně specifické.
Město, které v roce 1984 světově proslavila zimní olympiáda, a pár let pak tvrdé obléhání v rámci kruté války, je dnes opět živé a multikulturní jako předtím. Sarajevo je metropole. Ale přiznám se, že velmi specifická.
Milovníci osoby Josipa Broze Tita nesmí minout magickou kavárnu, která nese prostý název Tito. Jak jméno napovídá, celé prostory jsou věnovány předmětům, obrazům, novinovým článkům, které se zaobírají postavou maršála Tita. Za mě se jedná o srdcovou záležitost a pokaždé, když se podívám do Sarajeva, kavárnu navštívím.
Mou srdcovou záležitostí je pak kamenné opevnění Žuta Tabija, které se nachází jen 15 minut chůze od osmanského centra Baščarčija. Jedná se o místo, kde se vám naskytne snad ten nejkrásnější výhled na Sarajevo a údolí řeky Miljacky, která městem protéká. Za vstup se nic neplatí a v prostorech pevnosti se nachází i místo, kde si můžete zakoupit nějaké nealkoholické nápoje. Zde si pokaždé pustím do uší Cigarettes after Sex a nechávám se kochat výhledy.
Tento příspěvek nemá za úkol popsat, co všechno v Sarajevu vidět (to třeba někdy příště), spíše jen představit fakt, že do něj v rámci zájezdu jezdíme. Tudíž Sarajevo dále rozvádět nebudu.
Další místa
Aby tento příspěvek nebyl bůhvíjak dlouhý, další místa, která v rámci zájezdu CK Mundo navštěvujeme jsou kupříkladu zachovalé osmanské městečko Počitelj, vodopády Kravica, město Blagaj s dervišským klášterem a krásnou pevností, město Jablanica, kde se konala jedna z nejvýznamnějších partyzánských bitev vůbec, malebné město Konjic či třeba ledovcové jezero Boračko.
Jak se mi průvodcovalo?
Vzhledem k tomu, že jsme s kolegyní Johankou a Lenkou a řidiči tvořili skvělý tým, tak šla práce jako od ruky. Jednalo se teprve o můj druhý oficiální zájezd, který jsem si odprůvodcoval. Tím prvním bylo Pobaltí minulého roku. Letos jsem však již ani trochu nervózní nebyl. Přeci jen se jelo do Bosny, kterou zbožňuji. Balkán je mým druhým domovem a příležitosti v něm průvodcovat si opravdu vážím. Tudíž bylo to fajn, těším se zas za rok, Bosno!