Banja Luka: Město mezi pohostinností a politickým napětím
Ahoj, zdravím všechny! Po dlouhé době jsem se opět rozhodl něco napsat. Pokud někdo aktivně sledujete události odehrávající se na Balkáně, určitě vám nemohlo uniknout, že se tam toho v poslední době děje poměrně dost. Vlastně jako vždycky. V Rumunsku se protestuje kvůli ústavnímu zákazu kandidatury k prezidentským volbám pro Calina Georgescua, v Srbsku již několik týdnů probíhají největší demonstrace za poslední dekádu, v makedonském nočním klubu při požáru uhořely desítky mladých lidí, a hned v nedaleké Bosně a Hercegovině se v tuto chvíli opět přilévá do ohně. A o tom bude dnešní psaní. Ale nejen o tom.
Co se děje v Bosně?
Co se v Bosně a Hercegovině událo v posledním týdnu? Na Milorada Dodika byl vydán zatykač státním žalobcem Bosny a Hercegoviny. Co to znamená? Dost problémů a nejasností. Každopádně pro ty, kteří si nejsou s děním v Bosně a Hercegovině blízcí, pokusím se v krátkosti popsat, co to znamená.
Kratší historické okénko pro pochopení současnosti
Kdo je Milorad Dodik? Prezident Republiky Srpské. Co je Republika Srpska (RS)? Jedna ze dvou administrativních entit Bosny a Hercegoviny, která má vlastní parlament, vládu a prezidenta. To stejné platí i pro Federaci Bosny a Hercegoviny, druhou entitu, která s RS dohromady tvoří Bosnu a Hercegovinu, jak ji známe. Politický systém tohoto státu je jedním z nejkomplikovanějších na světě, a dost velká část bosenského HDP jde jen na chod státních institucí a veřejného sektoru. Mimo instituce jednotlivých entit totiž v zemi fungují i státní instituce na federální úrovni (aby toho nebylo málo). Fungování státních orgánů vyplývá z Daytonských dohod podepsaných v roce 1995 k ukončení války v Bosně. U jejich dohody tehdy stáli "velikáni" jako Slobodan Milošević, Franjo Tudžman a Alija Izetbegović. Podpisem ovšem vznikl komplikovaný systém, který mezietnický konflikt neukončil, ale pouze jej přenesl do hry v "etnickou demokracii". Dá se říci, že státní správa je kompletně paralyzovaná. Dalším aspektem všeho je pak Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu (OHR). Jedná se o orgán zastoupený mezinárodním diplomatem (v současnosti Christianem Schmidtem), který vychází z Daytonských dohod, a víceméně má dohlížet nad implementací dohod z 90. let. OHR má například možnost rušit zákony, které ohrožují stabilitu země. A ve chvíli, kdy se dostane na scénu někdo, jako je Milorad Dodik, nastává problém.
Dodikovský problém
Milorad Dodik, prezident Republiky Srpske, se dá popsat různými termíny. Do jisté míry separatista, srbský nacionalista, spřízněnec Moskvy a tak dále… (v RS ovšem má většinovou podporu). Z hlediska politického systému Bosny a Hercegoviny pak Dodik tvrdí, že Úřad vysokého představitele narušuje suverenitu země a že se jedná o koloniální instituci. Dodik opakovaně volal po jeho zrušení. To, že Dodik ignoroval nařízení Vysokého představitele, nebo jednal protiústavně v rámci zákonů celého státu, se pak stalo jakýmsi evergreenem bosenské politiky posledních let. Události tohoto týdne ovšem jsou historické, neboť se doopravdy stalo, že byl na Dodika vydán státní zatykač kvůli protiústavnímu jednání a neuposlechnutí rozhodnutích Vysokého představitele. On ovšem tvrdí, že si z něj nic dělat nebude, a již urgoval policii v Republice Srpske, aby tyto "rozkazy ze Sarajeva" ignorovala. V posledních dnech mimo jiné Národní shromáždění Republiky Srpske řeší změnu ústavy a snaží se kupříkladu zajistit vlastní armádu, změnit oficiální hlavní město ze Sarajeva na Banja Luku a možnost vstupovat do konfederace s jinými státy. Události tedy v následujících týdnech mohou nabrat různý spád.
I když politická situace v Bosně a Hercegovině není jednoduchá, moje zkušenost s Banja Lukou byla mnohem pozitivnější, než by se dalo z médií očekávat.
Stopem do Banja Luky
Když jsem se v srpnu 2022 vracel z pracovní zkušenosti v hostelu v albánské Vloře zpět do Česka, jel jsem samozřejmě stopem. Autostop mě mimo jiné dostal i do města Banja Luka v Republice Srpske.
Jeden Srb mě do nejdůležitějšího centra této etnity Bosny a Hercegoviny zavezl z průmyslového města Zenica, které leží přibližně ve středu Bosny. Prý jsou v Banja Luce nejlepší čevapi, a tudíž je musím vyzkoušet. Jízda byla svižná, nakonec mi pak dal i pár bosenských marek, abych zaplnil žaludek tímto typicky balkánským pokrmem z masa. Zprvu jsem se ani nechtěl v Banja Luce nechat vyhodit, potřeboval jsem pokračovat na sever, abych se dostal s dostatečnou časovou rezervou k přijímacímu pohovoru ke studiu na Ostravské univerzitě. Nakonec mě však prázdný žaludek volal, abych si dal od stopování trochu voraz. A tudíž jsem řidiči poděkoval, že mě zavezl až do centra, a vydal jsem se hledat místo, kde bych se pořádně najedl.
Zanedlouho se spustil mimořádný slejvák, a já místo hledání silnice, na které bych mohl dále stopovat, začal přemýšlet nad hledáním příbytku nad hlavou. Stopovat se mi totiž za deště, ani za tmy nechtělo. Není to nic příjemného. Zašel jsem vymýšlet plán na zbytek dne do jedné kavárny v centru, kde baristku zaujala má krosna a po kratším rozhovoru i fakt toho, že nějaký Čech navštívil její město. Dali jsme se tudíž hlouběji do řeči, a po chvíli se mi již snažila najít nějakou levnější alternativu k ubytování v centru, můj rozpočet totiž tehdy byl okolo 20 eur na den, přes to nejel vlak. :D Baristka byla tak ochotná, že mě dokonce vyfotila a dala na její Instagram stories, kde se zeptala, zdali by někdo mladému stopaři nenabídl na noc ubytko. Nic nevycházelo, už byla noc, a já začínal přijímat fakt toho, že zůstanu té noci na ulici.
Počkal jsem s baristkou do zavíračky kavárny, pak ji doprovodil domů, a posléze se šel toulat po noční Banja Luce. Již nepršelo, město provázel příjemný vzduch, a mně se zachtělo prozkoumávat noční život Republiky Srpske. Tak jsem chodil po okolí, dal si nějaký ten burek, a okolo druhé ráno jsem hledal lokál, ve kterém bych mohl zakotvit až do rána. V tu chvíli mi píše baristka na Instagramu, že se ji právě ozvala její kamarádka Ivanka, která by mě prý byla schopna na noc ubytovat. Dala mi adresu s tím, že do pár minut bude nejspíše již spát. Tudíž jsem se dal do kroku. Zachránkyně. Nezaspala.
Co lze v Banja Luce vidět?
Ivanka byla skvělá. Z toho, že jsem v Banja Luce neplánoval zůstat ani chvilku, a zprvu ji chtěl využít jen jako tranzitní destinaci, jsem v hlavním městě Republiky Srpske nakonec zůstal celkem pět dní. A Ivanka se s jejími kamarády chtěla postarat o to, abych si pobyt v jejím rodném městě užil co nejvíce. Nejenom, že jsem měl možnost poznat krásy města, vzala mě i do okolí, například na výhled na kaňon řeky Vrbas, či jsme se byli kupříkladu vykoupat v termálních pramenech, které jsou pro okolí Banja Luky dosti známé.
Vlivem toho, že se válka z 90. let Banja Luky moc nedotkla, mnoho budov a kulturních památek zůstalo zachovalých. Samozřejmě komunity národnostních menšin byly z města v té době vyháněny, a například velká část tamních mešit se v té době víceméně zničila (je třeba ovšem zmínit, že toto se nedělo pouze v Banja Luce). Do minulého roku se jen jedna z nich dočkala rekonstrukce, jednalo se o Mešitu Ferhata Paši (známější jako Ferhadija) z roku 1579, na kterou Islámská obec získala v roce 2001 stavební povolení a možnost rekonstrukce. Při pokládání nového základního kamene se ovšem srbští nacionalisté vrhli na tamní bosenské muslimy, házeli po nich kameny, a například do prostorů stavby nahnaly i prase. Na čas celý objekt obsadili a uvnitř uvěznili mimo jiné i zástupce OSN v Bosně, velvyslance Británie, Švédska a Pákistánu, a dalších přibližně 250 osob. I přesto byla plně zrekonstruována a znovu otevřena v roce 2016.
Teprve v minulém roce se pak podařilo úspěšně zrekonstruovat další mešitu, konkrétně mešitu Arnaudija z 16. století. Dokonce i Dodik, při dokončení její rekonstrukce, prohlásil, že demolice a ničení mešit v Banja Luce bylo chybou a aktem šílenství. Dnes by mělo v Banja Luce žít okolo 7,5 tisíce bosenských muslimů. Mešit tu ovšem tolik, kolik jich bylo před válkou, není.
Naopak pravoslavné kostely můžete spatřit víceméně na každém rohu. Tím nejvyšším a za mě i nejpoutavější je Chrám Krista Spasitele. Stojí na stejném místě, na kterém byli při druhé světové válce Srbové a jiné skupiny donuceny chorvatskými Ustašovci tehdejší kostel, který na tomto místě stál rozebrat cihlu po cihle. Dnešní podobu má kostel až z roku 2004. Jedná se ovšem o majestátní stavbu a jakožto obyčejný smrtelník pocítíte její velikost.
Já mimo jiné doporučuji k navštívení i muzeum města, kde se toho spoustu dozvíte o historii Banja Luky, Republiky Srpske, srbskému pohledu na válku z 90. let, a tak dále. Vstupné bylo pár kaček. Město má mimo jiné dost znatelný rakousko-uherský vliv, ten lze pocítit kupříkladu při procházce hlavní ulicí Veselina Masleše.
Za mě ovšem stále převládá lidskost tamních obyvatel. Za tu krátkou dobu jsem si v tomto městě udělal spoustu nových kamarádů, příjemných a otevřených, ani to nemusí trvat dlouho, a rovnou vás vezmou mezi sebe. Stačí jen nemít obydlí na noc, stopovat a hned zaujmete. S Ivankou jsem mimo jiné v blízkém kontaktu dodnes, nyní žije v Amsterdamu, a měl jsem ji tam možnost v létě 2023 navštívit.
Závěrem
Když čtu o tom, co se v Bosně děje a co se ještě může stát, mám obavy, že krásná města, jako je Banja Luka, nejsou daleko od dalšího napětí.
Ať už se o Banja Luce mluví jakkoli – a pro někoho je možná jen centrem "srbských separatistů" – pro mě zůstává místem přátelských lidí, úžasné přírody, zachovalé architektury, skvělého burku a pulzujícího života.